To je strategie trvalého dohledu, kdy se úředníci schovávají v autě nebo čekají v bytě na protější straně ulice a pečlivě sledují byt podezřelého. Od vývoje technologie našly policejní složky po celém světě nové způsoby dohledu, aniž by policisté museli měnit směny.
Určitě jste si všimli videokamer vyřvávajících všude ve městech a na veřejných místech. Ano, tyto kamery se zavřeným okruhem (CCTV) se staly novou policií v našich životech.
Možná to svádíme na strach z terorismu nebo na fakt, že kamery jsou stále levnější, ale tito malí špehové jsou na vzestupu. Než si však myslet, že jsem proti technologii, ujasněme si: Myšlenka za těmito kamerami je nepopiratelně logická. Ale počkejte chvíli! Existuje mnoho důvodů, proč veřejný dozor není tak skvělý, jak se zdá.
Po celém světě však technologie umožňuje policii obejít tyto praktické omezení a měsíce monitorovat s malými, skrytými digitálními kamerami, které lze vzdáleně naklánět a přibližovat a které odesílají video materiál zpět k policii k neomezenému skladování a revizi podle potřeby.
Mýtus kriminality bojujících kamer
Nepochybujte o mně špatně. Idea těchto kamer je chránit nás, že? Mají zatknout darebáky při činu a tak dále. Ale tady je realita: Tyto kamery teroristy právě neodstraší.
Dobře, kamery jsou propagovány jako prostředek, který zabraňuje darebákům šířit chaos. Ale má to háček: Zločinci se kamer nebojí a není jim do smíchu, že by se mohli objevit v televizních zprávách. Neřeknou: “Ups, tam je kamera, zrušíme akci!” Ne, to prostě není jejich styl.
Možná si dokonce užívají svých patnácti minut slávy.
A pak je tu slon v místnosti: náklady. Už jste slyšeli o tom, že Británi mají posedlost kamerami? Vydávají 20 % svého rozpočtu na boj proti kriminalitě na tyto věci. Opravdu to stojí za to? Studie ukázaly, že tyto kamery zázraky v boji proti kriminalitě nečiní. Kriminalita stále vzrůstá, bez ohledu na to, kolik kamer blýká. Kriminalita je jako vytrvalý plevel: roste dál, bez ohledu na to, kolik kamer ji sleduje.
Ve Velké Británii jsou pokusy policie s pomocí kamer, které jsou spojeny s databázemi, rozpoznávat lidi na základě jejich tváře neúspěšné, neboť v devíti z deseti případů je vybrána nesprávná osoba, jak uvádí zpráva.
Experti dokonce zjistili, že pozornost většiny lidí již po 3 minutách sledování obrazovek klesá, obzvláště právě i u policistů, kteří sledují 100 video monitů současně.
Temná stránka kamer
Pokud sis myslel, že kamery jsou jen na to, aby chytaly padouchy, zamysli se znovu. Chytají nás všechny. Nežádoucí reflektory: Tyto kamery ovládají lidé, a přiznejme si, že lidé si přinášejí své vlastní zavazadla. V zemích jako Velká Británie byli kameramani přistiženi při přílišném zírání na barevné lidi. To není v pořádku.
Už ses někdy cítil, jako by tě někdo sledoval? No, s těmito kamerami to není jen pocit, ale realita. A tato realita může proměnit naše veřejné prostory v něco přímo ze sci-fi filmu. Když víš, že na tebe kamera zírá, najednou se stáváš hvězdou vlastní reality show.
Vím, že si myslíš: “Možná tyto kamery můžeme kontrolovat, že?” Je v tom však háček, že přesně nevíme, kde bychom měli stanovit hranici.
Je to jako dát dítěti neomezený přístup k cukroví a doufat, že přestane jíst, než mu bude zle. Jde o to, že kamery mají potenciál se vyvinout do něčeho, k čemu jsme se nepřihlásili.
Nudící se operátoři by mohli tyto kamery jednoduše používat k voyeurismu. Slyšels správně. Někteří lidé používají svoje zoomovací objektivy k ponuré noční zábavě. Nebo policisté využívají své moderní sledovací zařízení k špehování svých bývalých manželů nebo k zastrašování nevinných řidičů po drobné nehodě. Je to jako recept na zpackanou reality show.
Představ si kamery, které mohou číst letáky ze vzdálenosti jedné míle, nebo noční vidění jako u superhrdinů. Ale opravdu chceme tento zásah do našeho soukromí?
To znamená, že náš problém tkví nejen v tom, že jsme policií nahráváni a ukládáni do databází. Pro každou technologickou inovaci existuje vždy firma, která záznamy vlastní a může k nim mít přístup, včetně zaměstnanců a také hackerů i zločinců, kteří o tyto záznamy stojí. Zde jsou čtyři příklady:
- Vědci zjistili, že kamery v mobilních telefonech nebo komerčních monitorovacích systémech lze použít k zaznamenání světelných diod (LED) ze vzdálenosti až 18 metrů a zjištění šifrovacích klíčů. Tato nová zranitelnost využívá dva dříve známé boční kanálové útoky, třídu útoků, při níž jsou měřeny fyzické efekty, které zařízení “uniká”, zatímco vykonává své funkce.
2. V loňském dubnu předali bývalí zaměstnanci Tesly videa ze soukromých garáží majitelů aut a další zajímavé záznamy zaznamenané kamerami zabudovanými do vozidel společnosti, uvedla dnes agentura Reuters. “Mohli jsme je vidět při praní prádla a při opravdu intimních záležitostech. Mohli jsme vidět jejich děti“, uvedl jeden z devíti bývalých zaměstnanců, kteří agenturu na tuto praxi upozornili.
3. U výrobců bezpečnostních kamer bylo také zjištěno, že mají přístup k datům svých zařízení. V roce 2021 hackeři pronikli na servery společnosti Verkada a objevili, že existovala tajná zadní vrátka ke zhruba 150 000 kamer po celém světě, které byly instalovány jejími zákazníky, což společnosti umožnilo kdykoliv sledovat videa z těchto kamer.
4. V roce 2017 objevil bezpečnostní výzkumník, že společnost Hikvision, čínský výrobce kamer, který tehdy držel 12 procent amerického trhu se sledovacími kamerami, měla zadní vrátka umožňující přístup k jakékoli ze svých kamer. (Hikvision poté zakázala americká vláda.)
Konečný verdikt: Zvážení kladů a záporů
Tyto kamery tedy slibují bezpečnost, ale opravdu to splňují? Ne úplně. Jsou jako nápadné zařízení, které si koupíte v domnění, že změní váš život, ale pak se jen ve vašem domě práší. Jsou drahé, a buďme upřímní: neodradí zločince od jejich rejdění. Místo toho nám všem dávají pocit, jako bychom se stali součástí překroucené reality show, kterou každý sleduje.
A nebezpečí zneužití? Existují policisté zneužívající databáze, instituce, které se stanou odpadlíky, a tajuplný voyeurismus. A co víc, neexistují žádná jasná pravidla či omezení pro tyto kamery. Je to jako Divoký západ dohledu.
Buďme upřímní, tyto kamery nemusí být superhrdinové v boji proti zločinu, za které jsme je měli. Je čas zastavit se, dvakrát promyslet a možná dokonce překazit plány Velkému bratrovi.
Než tedy dovolíme, aby tyto kamery pronikly do každého kouta našeho života, měli bychom se zastavit a přemýšlet.
