Od roku 2011 zahájila britská vláda vyšetřování praktik společnosti Mirror Group Newspapers, což vedlo ke dvěma veřejně známým procesům s odposlechy telefonů.
Žalobci [ti, kteří věří, že jejich telefony byly hacknuty] tvrdí, že novináři z Daily Mirror, Sunday Mirror a People Magazine získali soukromé a důvěrné informace o jejich životech řadou nelegálních prostředků.
Obvinění se týkají příběhů, které v některých případech sahají více než 20 let zpět.
V prvním soudním řízení, které probíhalo mezi lety 2013 a 2015, šlo o obvinění, že noviny hackly telefony několika prominentních osob, včetně bývalého britského premiéra Gordona Browna, herce Jude Lawa a fotbalisty Paula Gascoignea.
Proces ukázal, že Mirror se věnoval hackování telefonů a dalším nelegálním aktivitám. Mirror Group Newspapers urovnala stovky žalob – v jednom případě v roce 2015 zaplatila osm obětem 1,25 milionu liber jako odškodné. MGN si vyčlenila 28 milionů liber, aby se vypořádala s obviněními z hackování.
Společnost však trvá na tom, že vina nemůže být svalována na vedení, protože novináři tyto nelegální aktivity úmyslně skrývali.
V tomto roce probíhá před Vrchním soudem sedmitýdenní proces, který se týká obvinění od prince Harryho a dalších, že jejich telefony byly novináři z Mirror Group Newspapers (MGN) hacknuty.
Dnepříslušník Sussexu se v červnu osobně zúčastní a stane se prvním vysoce postaveným členem královské rodiny v moderní době, který se objeví u soudu a bude podroben křížovému výslechu.
Proces začal s důkazním materiálem obžaloby, který uvádí, že bývalý vydavatel Mirroru, Piers Morgan, byl zapleten do odposlechů telefonů. Morgan byl dříve editorem News of the World, dalšího britského deníku zapleteného do skandálu s odposlechy telefonů. Obžaloba argumentovala, že Morgan podporoval odposlech telefonů v Mirroru a dokonce zveřejňoval příběhy založené na informacích získaných odposlechem telefonů.
Soudí se, že novináři zneužili (nyní uzavřenou) bezpečnostní mezeru v mobilních telefonech, která jim umožňovala přístup ke hlasovým zprávám jejich cílových osob. Nasloucháním zprávám od přátel a rodiny se mohli dozvědět více o životě lidí, o kterých chtěli psát.
Novináři údajně také najímali soukromé detektivy, aby přiměli další osoby k vydávání důvěrných informací o cílových osobách – od finančních detailů po lékařské informace.
Například princ Harry tvrdí, že existují důkazy, že reportéři a fotografové používali různé techniky k sledování pohybů jeho bývalé přítelkyně Chelsy Davy.
Žalobci tvrdí, že nebyl žádný oprávněný veřejný zájem na jejich sledování – jednalo se pouze o “nedbalé chování z cynických komerčních důvodů”.
Obrana naopak tvrdila, že Morgan nebyl zapleten do odposlechů v Mirroru a že všechny důkazy hovořící proti němu byly vytržené z kontextu. Také argumentovali, že odposlechy v Mirroru byly prací několika málo zdivočelých reportérů a ne součástí širší kultury nelegálního jednání v novinách.
Proces proti deníku Mirror a britské vládě se stal mezníkem v britském úsilí řešit problém odposlechů telefonů a dalších nelegálních aktivit v tisku. Připomněl, že ani silné mediální společnosti nestojí nad zákonem a že soukromí a práva jednotlivců musí být respektována bez ohledu na jejich veřejný profil.
